3. díl <2. díl < 1. díl <
Další z naších dobrovolnických rozhovorů bude trošku netradiční. Dnes si totiž představíme hned dvě dobrovolnice najednou, konkrétně Báru Braunovou a Nikču Růžičkovou. Ty totiž společně každé pondělí provoní hospic čerstvou kávou a vlastnoručně napečenými dobrotami.
Moc díky oběma, že jste si našly čas na tento rozhovor. První otázka je možná očekávatelná, ale myslím, že musí zaznít. Jak jste se dostaly k tomu, že se dobrovolnicky angažujete v Hospici svatého Lazara?
Bára: Díky praxím jsme se dostaly do prostor hospice a docela se nám to zalíbilo. Lidi a nálada.
Nikča: Celkově mi to přišlo vlastně fajn místo a ta práce mi přišla smysluplná.
A rovnou jste se dohodly, že budete chodit společně?
Bára: Na to jsme se shodly nějak samovolně.
Nikča: Bavily jsme se o tom a slovo dalo slovo. Celé prostředí nám přišlo příjemné a moc se nám nechtělo pracovat třeba s dětmi. Na tom jsme se taky shodly.
Děti vás tedy nelákaly a směřovali jste do hospice?
Bára: No mně to přišlo zajímavý… povídání s pacienty, návštěvy. Je to jiné chodit jako dobrovolník a v rámci praxe, ale chtěla jsem to prostě dělat.
Nikča: Já si říkala něco obdobného. Přišlo mi to jako dobrý nápad.
Bára: … chodit společně… na tom jsme se shodly nějak samovolně.
Jasně… a jak to vlastně vypadá, když se domluvíte a přijdete?
Bára: Chodíme dle možností a naplánujeme si to, dáme vědět Ivance (Kašové).
Nikča: Koordinujeme ty návštěvy s časovými možnostmi a studiem a v pondělí děláme kavárnu.
Každé pondělí v přípravně naložíme vozík přinesenou čerstvou kávou a nějakými dobrotami ke kávě a domluvíme se, k jakým pacientům by bylo vhodné zajít.
Ano, kavárnička, o té už něco vím. Můžete ten koncept představit?
Nikča: Je to v zásadě jednoduché. Každé pondělí v přípravně naložíme vozík přinesenou čerstvou kávou a nějakými dobrotami ke kávě a domluvíme se, k jakým pacientům by bylo vhodné zajít.
Bára: Na jednotlivých patrech se zeptáme personálu, ke komu je vhodné zajít. Projdeme pokoje, nabídneme kávu a něco dobrého, když je chuť a čas, popovídáme si s pacienty.
A jak to vzniklo, kde se zrodil ten nápad?
Nikča: Tuším, že jsem to někde zahlédla, ten koncept… a s Bárou jsme se rozhodly to vyzkoušet.
Bára: Pak jsme se o tom bavily a probraly to.
Nikča: Zkonzultovaly jsme to a bylo to.
Byli jste tu Tedy na praxi a před ní jste něco věděli o tom, co je hospic?
Bára: Něco jsme věděly ze školy, něco jsem věděla z rodiny
Nikča: Ze školy jsme pojem znaly a věděly jsme, do čeho jdeme.
A to dobrovolnictví vám třeba z hlediska vašeho studia nějak otevřelo jiné aspekty nebo upravilo vnímání hospice?
Bára: V tom nám dost pomohla praxe. Neřekla bych, že dobrovolnictví byl nějaký zlom, spíš to vyplynulo.
Nikča: Praxe, to bylo zlomové, řekla bych. K výrazné změně názoru na hospic nedošlo i tím, že to spolu dost probíráme.
To vnímám jako důležité, že si můžete ty prožitky spolu posdílet, dát si zpětnou vazbu a pobavit se nad konkrétním tématem
Bára: Jo určitě, to pomáhá a je to důležitý.
Nikča: To vnímám stejně vlastně.
Bára: A není tam žádnej tlak.
Není to striktní, nemáte jasně danou „pracovní dobu“, což je výhoda.
Bára: Určitě je to výhoda, můžeme si to lépe plánovat.
Nikča: Jo, ta volnost je pohodlná a umožňuje nám do hospice chodit v dobré náladě. Člověk má lepší pocit, když si uvědomí, že může pomoci a pomáhá. Rozhovory s pacienty jsou navíc často zajímavé.
A z profesního hledisko vás nějak nasměrovalo a ovlivnilo to, že chodíte jako dobrovolnice do hospice? Chcete se v tomto směru nějak profesně rozvíjet?
Bára: Jo, já bych se tomu určitě chtěla dál nějak věnovat.
Nikča: Já ještě nevím, čemu bych se chtěla nějak víc věnovat.
Je to zajímavé a obohacující, doplňuje to energii a mám z toho dobrý pocit.
Působíte dost vyrovnaně, konsolidovaně a že máte vše dobře srovnané. Jak byste popsali dobrovolnickou činnost, její benefity někomu, kdo třeba nemá žádnou zkušenost?
Bára: Je to zajímavé a obohacující, doplňuje to energii a mám z toho dobrý pocit.
Nikča: Souhlasím. Člověk má lepší pocit, když si uvědomí, že může pomoci a pomáhá. Rozhovory s pacienty jsou navíc často zajímavý.
Já moc děkuji za příjemný rozhovor a především za to, co děláte. Hodně zdaru v další činnosti!
Rozhovor vedl: Petr Kačírek