1. díl < 2. díl < 3. díl <
Nevíte, co si představit pod pojmem domácí hospic? Napadlo nás, že nejlepší způsob představení této služby bude formou příběhů členů týmu, kteří se o pacienty a jejich rodinné příslušníky starají. Vyzpovídali jsme postupně vrchní sestru domácího hospice Markétu Karpíškovou, sestru Zuzanu Topičovou, psychosociální pracovnici Soňu Černou a lékaře domácího hospice Radovana Kunce. Protože u nás vládne přátelská atmosféra, budeme si v rozhovorech tykat.
Markét, jak vypadá tvůj start pracovního dne?
Ráno na 7. hodinu přijíždím na naši základnu, která je součástí Hospice svatého Lazara. Připravuji podklady na každodenní poradu celého týmu: ordinace lékaře z předchozího dne, předběžný plán dne. Mezitím přijíždějí sestřičky a lékař.
Řešíme také, jak závěrečnou fázi života pacienta cítí jeho rodina, jak se chovají příbuzní, kdo z pečujících rodinných příslušníků je na hranici sil a potřebuje naši pomoc nejen fyzickou, ale také psychickou.
Když se sejdete všichni na místě, začne tedy porada. Jak to probíhá?
Ano, od 7:30 do 8:00 probíráme, co se stalo v pohotovosti. Pro pacienty a jejich pečující jsme k dispozici 24 hodin denně, a tak si musíme říct, co se stalo přes noc. Společně upravíme plán dne podle priorit. Základem pro plánování a pečování o pacienty je komunikace. Řešíme také, jak závěrečnou fázi života pacienta cítí jeho rodina, jak se chovají příbuzní, kdo z pečujících rodinných příslušníků je na hranici sil a potřebuje naši pomoc nejen fyzickou, ale také psychickou. Cílem porady je stanovit si, kdo navštíví které pacienty. Někdy není každodenní návštěva nutná, někdy stačí návštěva sestry, jindy psychosociální pracovnice. U příjmu pacienta je vždy lékař a sestra.
O kolik pacientů se stará jedna sestra?
Používáme výraz „kmenová sestra“. Ta má ideálně 5 pacientů, o které se v jednu chvíli stará, zná rodinu, vzájemně mezi sebou získávají důvěru, předávají si informace. To všechno přispívá k lepší péči.
Co se děje poté, kdy celý tým vyrazí za pacienty a jejich rodinami?
Řeším telefonáty, objednávky léků do lékárny, fasuji zdravotní materiál, připravuji rozpis služeb, kontroluji dokumentaci, kterou vozí sestřičky z návštěv u pacientů, komunikuji s ostatními poskytovateli sociální péče… Je toho celá řada. Když je potřeba, také ráda vyrážím za pacienty.
Každý pátek po poradě zapálíme svíčku za pacienty, kteří během týdne odešli a v tichosti na ně vzpomínáme.
Máte nějaký společný rituál?
Každý pátek po poradě zapálíme svíčku za pacienty, kteří během týdne odešli a v tichosti na ně vzpomínáme.
Snažíme se obědvat společně. Abychom se u oběda sešli celý tým se moc nestává, tak alespoň, abychom obědvali ve dvou.
Práce v hospici je bezpochyby náročná. Jak relaxuješ?
Každé ráno vstanu o něco dřív než zbytek rodiny. Získám tak 10 – 20 minut na jógu a procházku se psem. To je jediný okamžik dne, který mám jen a jen pro sebe. Pak se věnuji svým 3 dětem a manželovi. Jógu také každé úterý předcvičuji. Po 22 letech ve službách v nemocnici mám jako vrchní sestra domácího hospice volné víkendy, což je obrovská změna. Celý život se snažím pečovat o duši a zdokonalovat sebe sama.
Rozhovor vedla: Vendula Mirošovská
Napadají vás další otázky ohledně fungování domácí hospicové péče? V následujícím dílu si představíme běžný den z pohledu sestřičky Zuzany, kde se zaměříme na samotnou roli hospicového týmu v rodině.