1. díl < 2. díl < 3. díl < 4. díl <
Na rozhovor s lékařem domácího hospice MUDr. Radovanem Kuncem navazujeme posledním rozhovorem z našeho krátkého seriálu o fungování domácího hospice. Naším zpovídaným je psychosociální pracovnice Soňa Černá DiS.
Ahoj Soňo, představíš nám, prosím, co všechno v sobě zahrnuje pojem psychosociální pracovnice?
Moje práce v sobě zahrnuje administrativní část, tedy vyřizování žádostí pacientů o přijetí, komunikaci s rodinou a pacienty, jejichž přijetí lékař domácího hospice schválil, přípravu smluv, vyřizování příspěvků na péči, komunikace s nemocnicí (vystavení propouštěcí zprávy), ale i kondolence, přehled k fakturaci a komunikaci s praktickými lékaři. Druhá část mé práce je terapeutická – poskytovat doprovázení rodinám, které o to mají zájem.
Někdy mají lidé pocit, že své blízké zatěžují, nebo je chtějí chránit.
Co je doprovázení?
Být k dispozici rodině a pacientovi. Vytvořit bezpečný prostor pro sdílení obav, pocitů, přání. Usnadnit komunikaci, když má pacient potřebu rodinu chránit před tématem umírání.
Než ses stala součástí týmu domácího hospice, pracovala jsi jako terapeutka pro lůžkový hospic, je to tak? Jaké jsou odlišnosti mezi touto službou v domácím a lůžkovém hospici?
V lůžkovém hospici jsem byla většinově pro pacienty, jen nárazově pro rodinu. V domácím hospici je to naopak, protože velká část komunikace je mezi mnou a rodinou pacienta.
V roli terapeuta řeším s pacienty a rodinou obavy z umírání, strach ze smrti, smysl péče, smysl dní na lůžku, pocity pacienta vůči blízkým.
Jaká témata řešíš s pacientem a jeho nejbližšími?
Řešíme praktické věci jako je žádost o dlouhodobé ošetřovné pro pečující a zprostředkování pečovatelských služeb. V roli terapeuta řeším s pacienty a rodinou obavy z umírání, strach ze smrti, smysl péče, smysl dní na lůžku, pocity pacienta vůči blízkým – někdy mají lidé pocit, že své blízké zatěžují, nebo je chtějí chránit. Stejně tak probíráme pocity členů rodiny vůči pacientovi. Pokud jsou v rodině malé děti, rozebíráme, jakým způsobem s nimi o smrti mluvit. Někdy pomáhá, když jen naslouchám a vyjadřuji podporu.
Je umírání záležitost, na kterou se může člověk dopředu připravit?
Samozřejmě. V první řadě je možné již během života dávat do pořádku jednotlivé oblasti a vztahy. Dále si lze osvojit techniky duchovních mistrů, naučit se spojovat s vnitřní podstatou a bytím. To se můžete naučit třeba na workshopu Vědomé umírání, který od letošního roku pravidelně pořádáme.
Rozhovor vedla: Vendula Mirošovská